1 Corinthians 4
1 Proto každý ať nás považuje za služebníky Kristovy a za správce Božích tajemství.
2 Od správců se tu jen vyžaduje, aby každý byl shledán věrný.
3 Mně pak na tom pramálo záleží, abych byl souzen vámi nebo nějakým lidským soudem; ale nesoudím ani sám sebe.
4 Já si ovšem nejsem ničeho vědom, než proto ještě nejsem uznán za spravedlivého. Můj soudce totiž je Pán.
5 Proto nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který také osvítí věci zakryté temnotami a zjeví úmysly srdcí; a tehdy se dostane každému chvály od Boha.
6 Bratři, toto jsem pak obrátil na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili tomuto: „Nic nad to, co je psáno\, a nikdo aby se jedním nepyšnil proti druhému.
7 Neboť kdo tě vyznamenává? Co také máš, co bys nebyl přijal? Jestliže jsi však přijal, proč se chlubíš, jako bys nebyl přijal?
8 Máte už až dost, již jste zbohatli; bez nás jste se stali králi. A kéž byste se jen stali králi, aby i nám bylo dopřáno s vámi kralovati!
9 Neboť podle mého mínění nám apoštolům vykázal Bůh to poslední místo, jako bychom byli odsouzeni na smrt, že jsme se stali podívanou pro svět, anděly i lidi.
10 My jsme pošetilí pro Krista, ale vy rozumní v Kristu; my slabí, vy však silní; vy proslulí, ale my bezectní.
11 Až do této chvíle trpíme i hlad a žízeň a nahotu, jsme bit a bez stálého pobytu
12 a lopotíme se prací vlastních rukou. Tupí nás, a my žehnáme; pronásledují nás, a my to snášíme;
13 pomlouvají nás, a my těšíme. Učinili z nás jako smetí tohoto světa, vyvrhele pro všechny až dosavad.
14 Nepíšu to, abych vás zahanbil, ale napomínám vás jako své milované děti.
15 Neboť třeba byste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, přece otců máte nemnoho. Vždyť já jsem vás zplodil v Kristu Ježíši skrze evangelium.
16 Proto vás nabádám: Staňte se mými následovníky!
17 Kvůli tomu jsem k vám poslal Timotheje, který je můj drahý a věrný syn v Pánu; ten vám připomene, jaké jsou moje cesty v Kristu Ježíši, kterým učím všude v každé církvi.
18 Někteří se tak naduli, jako bych k vám neměl přijít.
19 Ale brzy k vám přijdu, bude-li chtít Pán, a přesvědčím se, ne o řeči těch, kdo zpyšněli, nýbrž o (jejich) moci.
20 Boží království totiž nezáleží v řeči, nýbrž v moci.
21 Co chcete? Mám k vám přijít s holí či s láskou a s duchem mírnosti?